Požár a jeho následky jsou odnepaměti velkým postrachem pro lidi, a pokud se to týká uzavřených prostor, tak toto platí dvojnásob. Být uvězněný v uzavřeném prostoru a v ohrožení ohně je velmi vysoké nebezpečí. Proto je třeba se proti požáru co nejvíce chránit. Pokud ovšem ani ochrana a prevence nestačí, je potřeba být na požár připraven a to nejen osobně, ale i zajištěním dostatečného času pro evakuaci osob z objektu.

Každý rok jsou počítány statistiky obětí požáru budov a nejedná se o žádná zanedbatelná čísla. Myslet si, že něco co na první pohled nehoří, nemusíme řešit, je špatně. Veškeré stavební konstrukce je třeba opatřit protipožární ochranou. Tento článek je zaměřen na požární izolace, tedy ty, které se někdy zároveň používají jako akustické a tepelné výplňové izolace, jako součásti skladeb stavebních konstrukcí.

Jaký vliv má vysoká teplota na lidský organismus a co způsobuje popáleniny?

Při požáru vznikají velmi vysoké teploty a tyto mají velmi špatný vliv na lidský organismus a mohou jej nenávratně poškodit či člověka nakonec usmrtit. Například již při teplotě kolem 120°C vznikají po 8 minutách setrvání v takové teplotě popáleniny 1. stupně. Pokud je lidský organismus vystaven po dobu jen 2 až 3 minuty teplotě kolem 200°C dochází ke stejnému popálení. Navíc vdechování takto horkého vzduchu zpravidla popálí dýchací cesty. Všeobecně je teplota kolem 160°C pro lidský organismus brána jako hraniční. 

Veškeré používané stavební materiály jsou dnes posuzovány z hlediska hořlavosti a reakce na oheň. Dále se posuzuje doba odolnosti při požáru, jakým způsobem přispívá materiál k vývinu požáru, jak hodně vyvíjí nebezpečný kouř při požáru. Dále se posuzuje doba vzplanutí u hořlavých či částečně hořlavých, stavebních materiálů nebo rychlost šíření plamene těmito materiály. Jako doplňková klasifikace je také posuzováno, zda při hoření materiálu nedochází k uvolňování tzv. hořících kapek z materiálu při hoření. Tyto kapky mohou způsobovat jak popáleniny u lidí a zvířat, tak i dále napomáhat k šíření plamene a tím požáru v budově.

Tímto se dostáváme k tématu tohoto článku. Jakou vybrat izolaci do stavebních konstrukcí, abychom docílili co největší odolnosti při požáru a měli dost času na evakuaci osob?

Již při plánování a architektonickém projektování budovy je třeba počítat s výběrem správné izolace z pohledu odolnosti při požáru. Je hezké mít dobře zateplený dům a mnoho lidí si teď říká, to se mě netýká, ale není to pravda. Požár a jeho rizika a nakonec dopady se mohou týkat každého z nás a vznik samotného požáru je dílem okamžiku. V ČR je ročně evidováno kolem 20 tisíc požárů, to jsou jen ty, které řešili hasiči a byly nahlášeny na tísňové lince 150. Při těchto požárech dochází k úmrtím stovek a ke zraněním tisíce lidí a nakonec i k miliardovým škodám.

Tím, že si pohlídáte, aby při stavbě vašeho domu byly použity správné požárně odolné izolace, tato rizika a dopady značně ponížíte. Pojistka je sice hezká věc, ale zdraví a vaše blízké vám nevrátí. Použitím správných izolací a celkově správné řešení požární ochrany stavby je možné docílit nižších cen za pojištění stavby. Stejně jako se vás ptají na zajištění vozidla při pojištění, tak i správného pojistitele by měly zajímat informace o materiálech, ze kterých je dům postaven.

Pokud jsou použity převážně hořlavé materiály, tak se může pojistka klidně prodražit. Mnoho pojišťoven se již touto problematikou zaobírá, jelikož se tímto podpoří používání méně hořlavých či nehořlavých materiálů při realizacích staveb a tím se poníží i neblahé statistiky požárů.

Z pohledu záchranných složek, tedy hlavně hasičů je aplikace nehořlavých či méně hořlavých materiálu velmi důležitá, jelikož při požáru je každá minuta drahá a někdy i vyvážená lidskými životy. Dostatek času způsobený pomalejším hoření konstrukcí domu, které se tak rychle nezhroutí je velké plus právě při záchranných pracích hasičů a evakuaci osob z hořící stavby. Zpomalení požáru snižuje i jeho šíření a to nejen v již hořící stavbě, ale i možnost přenosu požáru na okolní sousedící stavby.

Je to zvláštní, ale díky tomu z čeho se dříve u nás stavělo, bylo požárů mnohem méně. Ještě do začátku 90. let se prakticky hořlavé materiály na realizace staveb nepoužívaly. Výjimkou byly některé doplňkové materiály, například podlahové krytiny (lina atd.). Velmi často se stavělo z betonových panelů a prefabrikátů a hlavně se budovy tehdy prakticky nezateplovaly a ani uvnitř se nepoužívaly hořlavé materiály. Jednalo se o cihly, tehdejší variantu dnešního pórobetonu anebo opět betonu.

Samostavitelé si vyráběli tzv. škvárové tvárnice. Jediné co tehdy bylo ohledně požáru nebezpečné, byly tehdejší verze dřevostaveb. V té době jich naštěstí u nás toliko nebylo. Byly to montované stavby, stavěné na bázi panelů ze dřeva a podobných materiálů. Požární izolace se tehdy moc neřešily. Jenže takto se to neřešilo i jinde v Evropě a na světě. Dnes se světové stavitelství pyšní velmi kvalitními dřevostavbami, které splňují veškeré protipožární normy.

Moderní doba a moderní stavitelství přineslo později bohužel i do tohoto rezortu používání hořlavých materiálů. Poměrně hodně se používají plasty, které jsou sice mnohdy samozhášlivé a s obsahem retardentů, což jsou přísady, které mají za úkol snížit hořlavost materiálů, které ale nadále zůstávají hořlavé.

Dále se v moderním stavitelství začaly používat izolace, ale zpočátku hlavně z důvodu úspory energií a proto tyto tepelné izolace neměly zrovna dobré výsledky ohledně požární ochrany. I dnes se dají použít různé typy izolací a některé na tom s reakcí na oheň nejsou dobře. Proto je důležité před koupí zvážit možné dopady a rizika. Výběr izolace úzce souvisí ve většině případů s typem stavební konstrukce a s její realizací. Někdy se dá použít více druhů a typů izolace, ale pak jsou i odolnosti v případě požáru jiné a někdy poměrně hodně odlišné.

Platí zde nepřímá úměrnost a to, že i když bude izolace hodně silná, tak to neznamená, že je stavební konstrukce, dům lépe chráněn proti požáru. Také to v případě nevhodné izolace může znamenat, že v případě požáru bude naopak hořlavá, nebo částečně hořlavá izolace s větší tloušťkou i více přispívat k rozvoji a rychlosti šíření požáru. Což nás přivádí k názoru, že izolace nemusí být pomocníkem a ochráncem, ale klidně i ohrožujícím faktorem.

Navíc ani nehořlavá izolace nemusí být řešením pro případ požáru, když nebude správně aplikována, tedy v případě stěn v souvislé vrstvě po celé obálce domu, mezi sebou těsně napojována a v případě dutin musí vyplňovat celou dutinu v příčce, nebo podhledu, stropu či v šikmé střeše.

Pokud nejsou dodrženy montážní pokyny, tak se může stát, že při požáru pronikne plamen skrze nedostatečně chráněná místa, kde izolace částečně chybí, nebo je prostě vynechána. Kvalitní izolace z kamenné vlny odolávají při požáru teplotám kolem 1000°C a tato vlastnost nabízí v případě požáru delší časový prostor, než se dotčená stavební konstrukce zhroutí.

Například je často prokázáno testy, že správně provedená konstrukce obvodové stěny dřevostavby s izolací, která je nehořlavá, tedy třída reakce na oheň “A1”, vydrží déle nežli klasicky zděná stěna. Samozřejmě toto nelze paušálně srovnávat, záleží jaká je zděná stěna a jak je ošetřeno dřevo dřevostavby. Uvádím to jen proto, že si mnoho lidí myslí, že každá dřevostavba je prostě z požárního hlediska nebezpečná, ale není tomu tak.

Je pravdou, že masivní trám jen tak rychle neshoří. Pokud začne hořet, tak se na jeho povrchu vytvoří zuhelnatělá vrstva, která ho prakticky chrání, zpomalí jeho prohoření. Dokonce jsou zprávy od hasičů, kteří srovnávali situace při požárech a hodnotili zhroucení ocelové, skeletové stavby poměrně dříve, nežli dřevěné skeletové stavby, provedené z masivních trámů.

Je to tím, že ocel nevydržela vysokou teplotu a ohnula se dříve, nežli shořelo dřevo u podobné dřevěné stavby. Moderní impregnace, které jsou samozřejmě také ekologické a zdravotně nezávadné umí poměrně hodně ochránit a když ne, tak zpomalit hoření i tenčích masivů a systémových desek, například OSB desek a podobných materiálů na bázi dřeva.

Dnešní trend neustále se zvětšující tloušťky tepelných izolací a to zejména v oblasti obálky domu (obvodové stěny) zvyšuje v případě požáru i riziko rychlosti hoření a rozvoje požáru, proto se jednoznačně doporučuje v případě nadprůměrných tlouštěk použití nehořlavých izolací, tedy ve třídě “A1” a maximálně “A2”. Samozřejmě, že pak vyjde takové zateplení na více peněz, ale je třeba si stanovit priority.

Stačí si jen uvědomit fakt, že kontaktní zateplení obvodové stěny ve velké tloušťce polystyrenem EPS fasádním bude rizikovější, nežli při použití zateplovacích desek fasádních kamenné vlny, které jsou nehořlavé a nepřispívají k rozvoji požáru. Proto jsou také platné stavební normy, které určují, co se smí a jak použít v různě vysokých obytných budovách, což jsem popisoval i s obrázky v našem jiném článku: “Požadované tepelné izolace podle druhů a výšek budov z požárního pohledu”.

Je faktem, že některé označení a vysvětlivky jsou leckdy zavádějící a mohou toho, kdo se nevyzná mystifikovat, například samozhášlivý materiál není nehořlavý, ale obsahuje složku, která zlepšuje jeho vlastnosti z pohledu požární ochrany. Dále někdy zdánlivě hořlavý materiál použitý v malé tloušťce nemusí být tak nebezpečný, jako stejný materiál v dvojnásobné tloušťce, kdy bude značně přispívat svou hořlavostí k rozvoji požáru.

Norma, která klasifikuje stavební materiály v reakci na oheň, je norma ČSN EN 13501-1, kterou vydala Evropské Unie. Norma “Eurotřída” sice určuje jakou mají reakci stavební materiály na oheň, ale nezabývá se použitými tloušťkami. Tato norma zahrnuje třídy stanovující míru podílu stavebního materiálu na rozvoj ohně, kdy “A1” je nehořlavý materiál, který nepřispívá k rozvoji ohně a “A2” je téměř nehořlavý materiál, který také nepřispívá k rozvoji ohně. Materiály ve třídě “B”velmi omezeně přispívají k rozvoji ohně.

Dále třída “C” je označení pro materiály, které omezeně, ale postřehnutelně přispívají k rozvoji ohně a vývinu požáru. Materiály s označením “D” podstatně přispívají k vývinu požáru, stejně jako třída “E”, což je označení pro materiály, které značně přispívají k vývinu požáru. Materiály s označením “F” jsou na tom stejně jako materiály ve třídě “E” anebo hůře, prostě nejsou klasifikované pro nedostatek informací.

Eurotřída také stanovuje stupeň rozhoření v průběhu testu RCT, což je navození reálných podmínek a tím otestování, jak se bude materiál chovat při reálném požáru. Například materiály v třídě “C” se po 10 minutách rozhoří, prostě vzplanou, třída “D” stanovuje, že materiál zařazen do této třídy se v případě požáru vzplane po 2, ale nejpozději do 10 minut při požáru. Pro zajímavost, materiály zařazené do třídy “E” vzplanou zpravidla do 2 minut při případném požáru a o třídě “F” ani nemá cenu psát, tam je to jako ve třídě “E” a hůře.

Jen pro zajímavost, velmi nahrubo, obecně pro vaši informaci, níže popíšeme, jaké materiály spadají do jakých tříd reakce na oheň.

  • Například třída “A1” zahrnuje tyto běžné izolace používané na stavbách: Kamenná vlna (čedičová vata), skleněná vlna (některá skelná vata), pěnové sklo.
  • Třída “A2” zahrnuje: Minerální vlny (vaty) s vysokou objemovou hmotností. Minerální vlny (vaty) s vysokým obsahem pojiva, lepené např. PU lepící pěnou nebo s povrchovou úpravou.
  • Třída “B” zahrnuje například některé fenolové pěny (FP) a třída “C” některé pěny (PU) PIR. U třídy “D” je to pro většinu pěn (PU) PIR, pokud jsou na etiketě takto označeny.
  • Třídou “E” jsou většinou označovány výrobky EPS, PU (PUR) s přídavkem retardantů, které zpomalují hoření. Zatímco u třídy “F” se jedná o EPS bez přídavku retardantů.

Po těchto informacích ještě doplním, že nejde jen o příspěvek materiálu v oblasti vývinu požáru, ale také o to, jaké množství tepla se při hoření uvolňuje z daného materiálu, jak rychle se šíří plamen a jaká je doba vzplanutí.

Ale pozor, nejde tady jen o oheň jako takový, ještě je tady kouř, který někdy zabíjí rychleji nežli sám oheň. Vzpomeňte si na požáry dříve postavených panelových domů, které byly osazeny v prakticky v celé podlahové ploše “linem“ (PVC), které v případě požáru vydávalo nebezpečné látky, tyto dokázaly velmi rychle uvnitř budovy otrávit, zadusit všechny přítomné. Je prokázáno z hasičských statistik, že kouř zabíjí ve dvou třetinách požárů, což je mnohem více nežli uhořením.

Navíc kouř poměrně hodně komplikuje hasičům a ostatním záchranným složkám záchranné práce (práce v maskách), snižuje orientaci zejména uvnitř objektů, tím zpomaluje a někdy úplně znesnadní evakuaci osob z objektu zasaženého požárem. Eurotřída na toto také pamatuje, a proto hořlavé výrobky od třídy “A2” až do třídy “D” musejí na výrobní etiketě mít uvedeno množství emisí a vývin kouře při požáru.

Třída “A1” téměř neprodukuje kouř při požáru, třídy “E” a “F” tuto informaci na výrobní etiketě nemají, jedná se o naprosto hořlavé a velké množství kouře produkující materiály. Eurotřída stanovuje pro označení produkce kouře tři třídy:

  • “s1” při požáru téměř bez kouře
  • “s2” při požáru střední emise kouře
  • “s3” produkují intenzivně emise kouře

Toto označení na etiketách je známé a srozumitelné zejména pro profesionální stavebníky. Tito podle těchto označení velmi snadno odhalí rizikovost stavebních materiálů z hlediska nejen hoření a příspěvku k rozvoji požáru, ale také z hlediska ohrožení produkcí kouře, který je velmi nebezpečný pro lidské zdraví.

Nakonec je tady ještě jedno riziko spojené s požárem a to hořící částice. Tento termín označuje například hořící kapky, které mohou dále šířit požár a způsobovat popáleniny. Ve světě se tento problém označuje profesionálním termínem “droplet” (kapička). U stavebních materiálů se sleduje míra rizikovosti vzniku odkapávání hořících kapek při požáru. Tyto plamenně hořící kapky jsou velmi nebezpečné a kromě popálenin mohou způsobovat ohniska požáru na dalších místech.

Na etiketách naleznete třídu rizikovosti plamenně hořících kapek pod zkratkou písmene “d” a třídy jsou pak rozděleny na “d0 – žádné plamenně hořící kapky, dále “d1” – málo plamenně hořících kapek/částic (přirovnání k odlétajícím jiskrám při hoření dřeva). Nakonec je zde třída “d2” – což je mnoho plamenně odlétajících kapek/částic, které mohou způsobit popáleniny kůže, nebo další šíření požáru.

Tento problém se naprosto netýká Eurotřídy “A1”, jelikož tyto materiály jsou nehořlavé a tím pádem nemohou produkovat tyto hořící kapky. Problém plamenně hořících kapek a částic se tedy týká tříd od “A2” do “E”. Tento problém byl vyzvednut do stavebnictví až právě díky Eurotřídě a do té doby nebyl prakticky vůbec ve stavebnictví řešen a brán jako zásadní riziko důsledku požáru na vědomí.

Ze všech těchto výše uvedených podkladů se dá těžit a vysledovat správnou tepelnou izolaci pro danou stavební konstrukci. Jen doplním, že v případě použití kamenné vlny, či obdobným názvem čedičové vaty získáte pro konstrukci výborné vlastnosti z hlediska požárních rizik. Tato tepelná izolace nehoří a začne se zpravidla tavit až po překonání hranice 1000°C, tím pádem ani nepřispívá k rozvoji a šíření požáru.

Osazením kamenné vlny jako izolace do stavební konstrukce tak postavíte ohni do cesty velmi odolnou překážku a získáte tím mnoho času na evakuaci či zdolání požáru. Kamenná vlna neprodukuje při požáru a je li zasažena plamenem žádný kouř, a také z ní neodkapávají žádné plamenně hořící kapky a neodlétávají hořící částice.

Nepodceňujte požární ochranu vašeho domu, používejte ohni odolné materiály a zejména pak tepelné izolace. Tyto mají většinou v případě vysoké požární odolnosti i velmi dobré tepelně izolační a akustické vlastnosti.

Autor článku: Pavel Hanzelín